Konec prázdnin a jak to zvládnout a nezbláznit se

Ahoj, 

vždy jsem si myslela, že stresu z konce prázdnin bude postupně ubývat s tím, jak budou stárnout děti. Přeci to musí fungovat. Víc rozumu, méně stresu. Byl to krutý omyl. Když byly děti malé, byla situace ještě snesitelná. Sice se vrátily od babiček a dědečků s výrazně změněným vnímáním rodinné hierarchie, když v průběhu prázdnin nabyly přesvědčení, že postoupily na přední místo společenského žebříčku, ale trocha disciplíny a zařazení do režimu školky poměrně rychle přinesly výsledky. Stačil zhruba týden a bylo vše zase tak, jak má být. Děti vyzkoušely nejprve diktaturu, pak se pokoušely vzbudit lítost a pocit viny u rodičů, následovalo období uražení a za pár dní bylo po rebelii. 

V té době mi stačilo dát si večer skleničku vína a relaxovat hodinku na zahradě.

I když jsem přesvědčením demokrat a upřednostňuji domluvu, rozmluvu a vysvětlování, dospěla jsem k závěru, že děti se vlastně chovají stejně, jako jakákoli zvířata ve smečce. Ještě neumí mluvit, ale už přesně vědí, jak se pokoušet o místo vůdce smečky. Po krátkém období relativního klidu, kdy roztomilé ratolesti začaly chodit do základní školy (to klidnější období bych ohraničila věkem 6 – 10 let), vstoupila mezi nás puberta. Jak to souvisí s koncem prázdnin? Zatraceně moc. Na rozdíl od doby, kdy ta roztomilá stvoření byla nadšená z jakékoliv aktivity s rodiči, před spaním s námi s radostí hrála Člověče nezlob se nebo karty, a těšila se do školy na paní učitelku a spolužáky, změnil se najednou u těch malých človíčků vztah téměř ke všemu. Hlavně však vstoupily mezi nás moderní technologie, kterým nelze uniknout. S blížícím se koncem prázdnin se ratolesti začaly domlouvat s kamarády a spolužáky. Vypadalo to, jako kdyby založily odbojovou organizaci. I přes naše snahy o zavedení cenzury, omezeného fungování datových přenosů, co největší fyzickou únavu a další protiopatření, se s blížícím koncem prázdnin stupňoval tlak na nás. Kde jsou ty doby, kdy děti zasahovaly jenom do toho, jakou barvu má mít nové pravítko, jakou propisku potřebují do školy a jakou barvu mají mít pantofle. Již od předpubertální doby to každý rok vypadá, že se děti chystají na Miss Word junior. Situaci eskaluje právě jejich schopnosti informovat se mezi sebou co kdo, kdy a kde pořídil, kde byl na dovolené a co si přivezl, či jaké oblečení budou nosit v září a dalších měsících do školy.

A tak po té, co jsem obstarala veškeré nákupy nového materiálního vybavení dětí, neboť ty rostou jako bambus, sedla jsem si večer k internetu a po dlouhé době otevřela zprávy. A to byla chyba. Během několika minut jsem dospěla k přesvědčení, že jakékoli starosti s dětmi jsou vlastně radostmi. Přečetla jsem si jenom nadpisy a věděla jsem naprosto přesně, že tohle už žádná sklenička vína, ani láhev nemůže vyřešit. První myšlenka byla, že si pustím plyn. Ovšem další článek mě ujistil, že plyn nebude, ale nemusím zoufat, protože asi v zimě umrznu. To nám to pěkně začíná! My řešíme materiální vybavení dětí, aby zapadly do kolektivu, řešíme kroužky, sportovní aktivity a úplně jsme zapomněli, že bychom měli pořídit podzemní kryt, který, jak jsem se dočetla v dalším článku, si nyní houfně pořizuje mnoho domácností.  Vyrážím hledat vitamíny. Volím mezi B Komplex forte a Magnézium citrát. Nakonec jsem otevřela lahvičku B Komplex forte a začala pravidelně zobat. Jediná chyba byla v tom, že jsem měla začít o něco dříve. B Komplex forte má na rozdíl od vína výhodu v tom, že opravdu pomůže a nezpůsobuje závislost. A víno mohu i tak:-) .

Ještě že jsou v září volby. Tolik pozitivních informací o tom, co pro nás ta která politická strana v posledním měsíci před volbami udělala, tolik jsem jich neviděla za předchozí 4 roky. To bude zase září. Než se srovnají děti s režimem ve škole, politici s volebními výsledky a novináři najdou něco dalšího, čím nás budou moci strašit k smrti, budu se s tím muset nějak popasovat. Ale jak? Nechodím k psychiatrovi, dětem jsou katastrofické scénáře naprosto ukradené a manžel? Schválně, jestli to uhádneš. Ano, stejně jako ten tvůj, prakticky okamžitě se jako dobře naprogramovaný automat vrátil do režimu „Home“. Režim „Home“ je něco jako základní tarif u mobilního operátora. Přijímá zprávy, přenos dat je v omezeném rozsahu. Při překročení limitů výrazně zpomaluje příjem i vysílání informací. Má jasně stanoveno, kdy jde na fotbal, kdy na squash, kdy na mariáš s kamarády a kdy chce mít klid. Nové informace a požadavky ode mne přijímá pouze omezeně a jenom v určitou dobu. To musím pochopit, je unavený z práce, zatím co já si užívám konečně klid. Děti jsou ve škole, pračka je automatická, sušička a myčka také, v práci to mám jednodušší a nemám žádné koníčky, tak že mám více času, než on. Znovu potřebuji posílit nervovou soustavu. Nechci se předávkovat B komplexem forte, tak přidávám Magnézium citrát. Ano, je to nejlépe vstřebatelná forma magnézia. A funguje.

Chvilku uvažuji o tom, jestli nejdou děti i manžel prodat. Začalo působit Magnézium….. Moje nervová soustava se vrátila do normálu. Neprodám je. Vždyť jsou to moje zlatíčka. Všichni, i manžel :-). Mám jiné řešení. Budu pravidelně zobat vitamíny a přidám k tomu ve volných chvílích nějakou fyzickou aktivitu. Tedy navíc kromě žehlení, praní, nakupování… :-). Kruci, kde vezmu tu volnou chvíli? Docházím k závěru, že bude nutné přepnout manžela do programu „Home premium“, který zahrnuje některé domácí práce a aktivity navíc. Přepnutí musí být nenápadné a milé. Nejlépe takové, aby měl pocit, že na to přišel sám!

Tak, mám řešení, jak se nezbláznit, mám cíl, jak to udělat. A mám vitamíny, které mi pomohou. Co ty? Jak se pereš s koncem prázdnin, začátkem školního roku a vším tím blázincem? Budu ráda za tvé zkušenosti, piš je třeba na Instagram. Ty nejlepší zveřejníme a odměníme.            

Ivana ze Skinny girls